Báseň č.10

Z kajícnosti lidské meč.

Z milosti přírody král.

Ze slzí vodopád,

z potu moře,

z rosy řeka.

Kudy vedou cesty,

po kterých kráčíš,Paní?

Z kajícností lidské vřeteno.

Z milosti přírody princezna.

Z hlouposti vodopád,

z nabubřelosti moře,

z cizoty řeka.

Kde stojí mosty přes vesmírné vzdálenosti,

nad kterými se vznášíš,Paní?

Z kajícnosti lidské jehla.

Z milosti přírody duše.

Z pýchy vodopád,

z tuposti moře,

z averze řeka.

Kudy vedou stezky zarostlé hořem a bídou,

kterými se prodíráš,Paní?

Nesvatá Trojice se,Paní,tudíž ptá:

,,Je život magií poznání,

tak jako hrad z písku je hradem z pouhých slov,

ne myšlenek a činů?"